Děkanka Praha

Netradičně v úterý dne 27.10. jsme se sešli k odehrání čtvrtfinále Poháru Čfbu, ve kterém jsme se měli utkat s extraligovým celkem Bix Ostrava, který se toho času vyskytoval na 3.místě extraligové tabulky, což budilo značný respekt. Před zápasem se ozývaly dokonce hlasy plné obav, abychom nedostali moc velkej klepec. Na druhou stranu našly se mezi námi i takové optimistky, které říkaly, že máme šanci uspět. A jak to na hřišti opravdu vypadalo?

 Do zápasu jsme vstoupili bez bázně a hany, nicméně na našem výkonu byl znát přílišný respekt ze soupeřek, a tak jsme se rychle zbavovali získaných balónů a kupili veliké množství chyb. Ale ani Bix neoplývaly zrovna přesností, a tak byla hra docela vyrovnaná. Dlouho jsme drželi bezbrankový stav a inkasovali jsme až těsně před koncem první třetiny. S jednobrankovým mankem jsme pak vstoupili do první přestávky.

 V té jsme dostaly od trenéra pěkně vyčiněno, proč se jich bojíme, že na ně máme, že nepředvádějí vůbec nic a tak dále a tak dále. I přes nepříznivý stav a mudrování trenérů zůstávala nálada v týmu dobrá. Zřejmě jsme věřili, že můžeme uspět.

 Ve druhé třetině jsme se tlačili před branku soupeřek až se nám podařilo vyrovnat střelou Di, myslím, že to bylo po standardní situaci. A bylo vyrovnáno. Poté jsme začali stupňovat tlak, naneštěstí jsme podruhé inkasovali po druhé dorážce. Z toho je patrné, kde nás nejvíc tlačila bota, byl to důraz před brankou. Naštěstí se nám povedlo rychle odpovědět, kdy Paty rozehrála s Di standardku skoro z rohu a Di se trefila podruhé přesně k tyčce. Do šaten se tak šlo za nerozhodného stavu. Druhá lajna měla ještě několik ložených šancí, třeba Míša minula míček, když se sama ocitla před odkrytou brankou.

 Bojová porada v šatně byla tentokrát jak se patří ostrá. Jak narůstaly prudké projevy hodnocení naší hry, narůstalo i naše odhodání, že zápas můžeme dovést do vítězného konce. Následoval bojový pokřik a šlo se na to.

 Třetí třetinu jsme začínali v oslabení po ruce Di, kterou vyprodukovala ještě v předchozí třetině. To se nám podařilo přestát a vytvořit si několik dalších příležitostí. Hra byla v té době docela vyrovnaná i soupeřky se snažily zápas rozhodnout. Po sekání Kláry jsme se ovšem ocitli opět v oslabení. V tom se nakonec zrodila rozhodující akce celého utkání. Langi získala míček a vystartovala ohrozit branku soupeřek, do protiútoku s ní vyrazila ještě Paty, které se podařilo dorazit Langi střelu do odkryté branky. To bylo radosti. Ale zápas ještě nekončil, čekalo nás cca 10 minut obléhání naší svatyně. Bix se ale kromě jedné jedovaté střely k žádnému souvislejšímu tlaku nedostaly a ani power play nepřinesla kýžený úspěch. A tak po závěrečném hvizdu rozhodčího mohla vypuknout vlna euforie a nefalšované radosti.

 Bylo to takové zadostiučinění, když jsme se totiž na stránách Bix dočetli, že mají štěstí, že jim los přiřknul jediného neextraligového soupeře a že s námi nebudou mít žádné starosti, tak nás to samozřejmě spravedlivě rozhořčilo. Jsme sice jen prvoligový tým, ale nejsme žádná „béčka“, jak se ukázalo.

 I přes skutečnost, že semifinále už bude asi naše konečná, jsme měli radost, jako kdybychom Pohár už vyhráli. Ještě neznáme našeho soupeře, prý to bude někdo z dvojice Vítkovice či Fbš, ale každopádně Vás zveme, přijďte se podívat, Vaši podporu budeme každopádně potřebovat.

Snad každý byl tentokrát v očekávání, jak se nám zejména první zápas podaří. Důvod byl jednoduchý, začínali jsme totiž už v 10.00 hod., a tak jsme z Prahy museli vyjet už v půl sedmé, což pro některé z nás znamenalo vstávat i ve čtvrt na šest. Uf. No a teď sami uznejte, že po takové tyranii se nedá dost dobře odhadnout, co to s našimi ťély udělá.

K prvnímu zápasu jsme navíc nastoupili proti nevyspitatelnémy domácímu celku. Do zápasu jsme se ale vřítili jako veliká voda a po prvním poločase bylo prakticky rozhodnuto. Gólový účet zápasu otevřela už ve třetí minutě po přihrávce Luzi Di. Druhý gól po šťastném odrazu vsítila Paty a třetí gól přidala zase Di. Té se v tomhle zápase, ale vlastně o celém víkendu docela dařilo, když se jí nakonec povedlo dovršit své nezměrné úsilí a vstřelit hatrick. To už ale bylo dějství druhé třetiny, když před tím se ještě trefila po ukázkové akci a přihrávce Míši Veve. A protože třetí třetina vyzněla gólově na prázdno, byl konečný stav utkání 5:0. Trutnov párkrát zahrozil z rychlých protiútoků, ale žádnou vyloženou šanci si nedokázal vytvořit a tomu také odpovídá výsledek utkání.

Protože mezi zápasy byla tentokrát docela dlouhá pauza, odebrali jsme se do nedaleké hospůdky vlastěné Luzi kamarádem, který nám tam sice udělal rezervaci, ale platit už jsme museli ze svého. Takže ten jeho servis nebyl úplně dotažený, jak jistě sami uznáte. Ale polévky co jsme si vesměs dali, kromě trenérů, ti si dopřáli gulášek, byly dobré a tak se vážit cestu až tam vyplatilo. Navíc byla skvělá zábava, řekla bych, že dotyční, o kterých šla řeč, museli škytat o sto šest. Ale nás to všechny pobavilo, to tedy rozhodně.

Takže nálada před druhým zápasem byla více než dobrá. K tomu jsme nastoupili proti nováčkovi soutěže týmu proxisky Pardubice. Cestou z hospody jsme potkali holky z Fbš a ty říkaly, že celou dobu betonovaly, tak ať se na to připravíme a bylo to tak. Hned od prvního okamžiku bylo jasné, že jejich obranný šik budeme prorážet jen velmi obtížně. Opak byl ale pravdou. První branku vstřelila po nahrávce Di Peťa, která z toho měla náležitou radost. Přejeme jí to. Hned vzápětí skórolava krásnou střelou Veve. Do přestávky ještě přidala dva góly Paty a zdálo se být rozhodnuto. V druhé třetině se nám podařilo navýšit skóre jen o jeden zásah, zase z hole Paty, čímž dovršila svůj hatrick. Třetí třetina se nám ale opět vydařila. Dalekonosnou střelou se nejdřív prosadila Langi. Pak po rychlém průniku skórolava Di a hned přidala po krásné sesterské souhře druhý gól. Gólový účet zápasu pak uzavřela Veve.  Takže konečné skóre 9:0. I Pardubice se snažily o protihru, ale i přes drobná zaváhání v obraně gólmanka čisté konto udržela. Mimochodem vychytala tak svou druhou nulu a to taky stojí určitě za zmínku.

Další zápas hrajeme hned v úterý, a to čtvrtfinále Poháru proti Ostravě. Tak držte palce, budeme to potřebovat.

V pátek jsme byly donuceny vyrazit za nepříznivých povětrnostních podmínek do Jihlavy, abychom tam odehrály osmifinálové utkání Poháru ČFBU. Už samotná skutečnost, že se nám podařilo na místo určení dorazit v plném počtu a neporušeném stavu lze považovat za výhru, tu zápasovou jsme si ale musely tvrdě vybojovat.

Před zápasem se stala „zcela neoprávněně“, měla totiž trochu nadmuté bříško neb obědvala fazole, terčem posměchu Paty. Holky se jí posmívaly, že prý má alespoň nabito, jak se ukázalo záhy, nabito měla.

Protihráčky byly na zápas jak se patří nažhavené a zdálo se, že byly i výborně psychicky a fyzicky vybaveny. Po hřišti lítaly jako šílené a nedávaly nám moc prostoru proto abychom si mohly vytvořit nějaký souvislejší tlak. No po pravdě jakýkoli tlak. Hrálo se nahoru dolu a z prvního gólu se mohly radovat protihráčky. I když je pravda, že jsme měly možnost skórovat z trestného střílení na faulu po pronikající Péťu. K výkonu se postavila čelem Di a po blafáku, gólmaka již byla prakticky překoná, trefila bohužel jen tyčku. Těch pak ostatně trefila ještě několik. Takže zpět k první brance, kterou jsme obdržely po hrubici v obraně, kdy po kličce do středu prostřelila protihráčka gólmanku k pravé tyči. Naštěstí jsme ještě v téže minutě gólově odpověděly, když se po přihrávce od Luzi trefila do šibenice z první Paty. Vyrovnané skóre pak drželo dlouho i v druhé třetině, kdy se obraz hry prakticky nezměnil, až se konečně podařila Langi prolomit střelecká smůla a šly jsme do vedení. Po první třetině jsme byly nuceny stáhnout hru na dvě pětky, abychom trochu vystupňovaly tempo zápasu. Vstup do třetí třetiny se nám pak vysloveně vydařil. Hned ve 41 vteřině se trefila Monča, prý nějakou dorážkou o zem, gól jsem bohužel něviděla, tak to mám jen z doslechu. Cca o minutu později přidala gólík Luzi, která po přihrávce Paty běžela kolem mantinelu a věrna heslu, „když nevíš co s balónem, tak vystřel“ tak učinila a obránkyně si srazila střelu z nulového úhlu sama do branky. Dá se říct, že pak už jsme zápas kontrolovaly, i když trochu vzruchu přinesla ještě druhá branka Jihlavy, kterou se jim podařilo vstřelit v polovině třetiny a vykřesat tak ještě teoretickou naději na obrat. Další trefy, ale už nepřišly a když ovoce nepřinesla ani hra bez brankáře mohly jsme slavit vítězství.

Pak jsme se co nejrychleji osprchovaly a vyrazily směrem k domovu. Ostatně čekala nás ještě dlouhá cesta. V dalších bojích narazíme na někoho ze čtveřice Liberec, Vítkovice, Brno nebo Ostrava, takže se máme na co těšit. O našem soupěři rozhodne los, tak ať je k nám milosrdný.

Tím se samozřejmě nemyslí zima, která už se začala naplno hlásit o slovo, ale naše první liga žen. Že byla už o víkendu opravdu kosa mohou potvrdit všechny hráčky, které se o minulém víkendu sešly v hale Kotlářka (pro toho kdo by náhodou ono prostředí neznal, jedná se o nehostinnou nafukovací halu, která je ještě navíc pro všechny, s výjimkou Di, pěkně z ruky) k odehrání prvního a druhého kola.

Do prvního utkání jsme nastoupily plny očekávání (nastoupili, pokud počítáme i trenéry). Hráli jsme na tři pětky, což se většině hráček včetně mě moc nezamlouvalo, ale je nás jako much, tak se nedalo nic jiného dělat. Zatímco starší ročníky se s touto inovací jen špatně smiřovaly (vzhledem k rychlému zastydnutí kostí a svalů při delším posedávání), mladším to očividně tolik nevadilo.

První gól se nám podařilo střelit, po krapítko pomalejším rozjezdu, až v 15 minutě první třetiny, když se po ukázkové souhře trefila po přihrávce Luzi do černého Péťa. Druhá třetina už byla sice o poznání svižnější, ale gólově vyzněla úplně stejně, když se pomalou, ale přesně k tyčce umístěnou plívou, trefila Monča. Třetí třetina pak už byla plně v naší režii, když se rozehřály a rozstřílely konečně i stařenky a trefila se jednou Ivča a dvakrát Di. Zvláště druhý Di gól stál za to. Poté co si s protihráček udělala kuželky po ukázkové akci, která by se dala nazvat „pojď sem, kam jdeš“, zarazila poslední hřebíček do rakce našich soupeřek, totiž týmu Štíři České Budějovice.

Přestávka celkem příjemně utekla, když jsme v družném hovoru probrali, co se jen dalo. Trenéři dokonce v některých chvílích odmítli s námi konverzaci vést a s ruměncem na tvářích se raději vzdálili. V podnětném rozhovoru jsme pak pokračovali v restauraci po zápase.

K druhému utkání jsme se postavili proti našemu tréninkovému sparing partnerovi – Tatranu Střešovice. Měli jsme pěkně nahnáno, protože v tréninku si s náma někdy pohrával jako kočka s myší, ale zápas se nakonec ukázal být jasnou záležitostí. V první třetině jsme prakticky rozhodli o osudu utkání třemi přesnými trefami. V druhé přidali jednu a ve třetí další čtyři branky. Za zmínku stojí Ivči hatrik, když skórovala v každé třetině hned v první minutě. Zřejmě chtěla mít odpracováno hned na začátku, aby se pak nemusela už dál tak strašlivě dřít. Branky ještě přidaly dvě Veve, po jedné Di, Paty a Peťa. Radost nám nemohly zkazit ani tři góly Tatranu, z nichž dva jsme obdrželi v samotném závěru, za což jsme dostali od trenérů pěkně vyčiněno. Prý kazíme skóre gólmance a kdesi cosi. Ale my si z toho stejně nic neděláme a příště se prostě pokusíme, aby se něco podobného už neopakovalo.

Mezi dalším ligovým kolem ještě hrajeme pohár s Jihlavou, tak nám držte palce, ať když už se tam musíme táhnout na jeden zápas, vyhrajeme a postoupíme do dalších bojů.

Poslední zářijový víkend jsme se sešli v hale na Děkance abychom se utkali o postup do dalších pohárových bojů. Kromě nás, tedy skvělého a neohroženého klubu Děkanka, k nám zavítaly ještě týmy Kladna, Benešova, Svitav a Tatranu.

Úvodem mi dovolte ještě pár slov k sestavě, která nebyla zdaleka ideální, ale zato poskládaná ze samých srdcařek, schopných pro docílení pozitivního výsledku snad úplně všeho. V sestavě jsme postrádaly Luzi, která si trestuhodně odjela na dodatečnou dovolenou s maminou, Míšu, která dala přednost lázním (pravděpodobně taky s maminkou), takže jedinou opravdovou omluvu měla Di, která ležela a pojídala antibiotika. A taky Dejna, která se školila. Nevím sice přesně v čem, ale školila se.

První zápas jsme sehráli ještě pod Lukášovým vedením proti družstvu Svitav. Vstoupili jsme do něj docela nervózně a pěkně dlouho to vypadalo na vypjatý souboj. Na konci první třetiny jsme dostali příležitost hrát přesilovku a tu se nám podařilo pěknou střelou Peti do vedení. Ve druhé třetině se nám podařilo vstřelit dvě branky, obě zaznamenala Paty. A v poslední třetině přidala Peťa ještě jeden gólík navrch a bylo o prvních třech bodech rozhodnuto.

Druhý zápas nás svedl dohromady s Tatranem. Byl to asi nejvypjatější zápas z celého víkendu, neboť jsme po první bezbrankové třetině hned v úvodu té druhé inkasovali a museli se tak dvojnásobně otáčet. O vyrovnání se postarala Monča, která vyrovnala přízemní střelou k tyči. Třetí třetina byla gólově nejplodnější, padly v ní hned 4 branky a rozhodli jsme v ní o naší druhé výhře. Jeden gól přidala Veve a dva Paty. Je nutné sportovně přiznat, že jsme měli v zápase dost štěstí.

Druhý den ráno, hrálo se totiž už od devíti hodin, jsme nastoupili proti Kladnu. A zase jsme měli skoro na mále. Od první třetiny jsme prohrávali a ani v druhé se nám nedařilo gólové manko smazat. Před třetí třetinou jsme udělali změnu v sestavě, když Oxi šla na centra k Ivče a Paty. Tenhle krok se ukázal být jako rozhodující. Hned v první minutě se po krásné přihrávce Oxi trefila, jak jinak než ze vzduchu, Ivča. Pak přidla druhý gól Paty. A že se Oxi rozehrála opravdu ke skvělému výkonu, potvrdila pak sama ještě dvěma góly.  Takže třetí výhra a už jasný postup z prvního místa.

Poslední zápas nás vyzvaly dívky z Benešova. Věkový průměr měly tak 20 let, což oproti našemu tak 30 let, byl opravdu rozdíl, ale i zkušennosti se počítají, jak bylo po biji vidět. Po první bezbrankové třetině se v dalších dvou konečně urodilo a napadalo nám tam postupně 5 gólíků, když se postupně trefily Veve, Paty, Monča a hned dvakrát Oxi.

Takže první flórbalový víkend je zdárně za námi a můžeme se těšit na další, který se odehraje hned za 14 dní, kdy se bude hrát první kolo naší soutěže, tedy 1.ligy. Tak doufejme, že do ní vkročíme stejně úspěšně.