Děkanka Praha

Více než po měsíční herní pauze jsme odjeli k v nezvyklém čase hraným zápasům do Pardubické nafukovačky. Zápasy se totiž hrály až od 16.00 hodin a druhý dokonce až od 20.00 hod. Kromě toho chyběly tradiční opory Ivča a Luzi. Takové maličkosti ale nemohly naším odhodláním zvítězit ani v nejmenším otřást.

Nicméně vstup do prvního zápasu se příliš nepovedl. V obraně jsme hořely, jak právě zapálené svíce a v útoku to taky trochu vázlo. A tak není divu, že jsme inkasovali branku jako první, a to hned v druhé minutě. Celkem záhy se nám ale podařilo po standardní situaci, kterou rozehrála Oxi a zakončila Di, vyrovnat. Pak jsme se začaly tlačit stále více do útoku, jenže po další hrubici v obraně jsme opět inkasovali. Naštěstí opět Di přišla s rychlou odpovědí a po první třetině byl tedy stav 2:2. Do druhé třetiny jsme ale vkročili mnohem líp a i když se nám podařilo skórovat až ke konci, padl tam po ukázkové kombinaci Di Paty gól, kterým se nám podařilo odskočit soupeři. Do třetí třetiny jsme vtrhli doslova jako veliká voda, když po krásné kombinaci po ose Peťa, Di a zakončující Paty padl další gól. Nutno ještě podotknout, že Di měla na hokejce taky po parádní rozehrávce Paty a přihrávce Oxi další gól, ale minula zcela odkrztou branku, za což se vůbec nestyděla a akorát se culila. Tak takový jsme my prosím tým. Ve třetí třetině jsme se i nadále tlačili do útoku, ale po další chybě obrany, která jen přihlížela tomu, jak soupeřka prokličkovala až před branku a pohodlně skórovala, se soupeřky dotáhly na rozdíl jediného gólu. Obrat ale nepřpustila opět Di, kterou podle jejích vlastních slov „nas…..“ a přízemní střelou překonala gólmanku soupeřek popáté. Di se vůbec rozehrála k výbornému výkonu a podílela se tak na všech pěti vstřelených brankách.

Mezizápasovou pauzu jsme strávili docela příjemně v družném rozhovoru ve vedleší hospůdce. Např jsme se dozvěděly, že Veve kluk už není její kluk a ten kluk, co se tam byl na nás podívat, taky není její kluk. Jakého má tedy Veve chlapce? Dozvíte se příště. Těsně před odchodem na zápas nám trenér povolil malý doping v podobě malých panáčků. Gabča ale donesla velké, což většina z nás s remcáním přivítala. Tak jsme je do sebe koply a šly jsme na to.

Večerní zápas nás čekal soupeř z nejtěžších totiž Jihlava, která si v letošním ročníku vede víc než dobře a před tímto zápasem za námi v tabulce zaostávala jen o tři body. Takže v případě výhry se na nás mohla bodově dotáhnout. Do zápasu jsme tentokrát vkročili mnohem lépe než do úvodního duelu. Hned v šesté minutě se totiž po přihrávce Di dokázala krásnou střelou z první prosadit Oxi. A hned za dvě minuty jsme vedli o dvě branky, když se pro změnu po ukázkovém pasu přes celou šířku hřiště od Paty, trefila zblízka do černého Di. V tu chvíli jsme soupeřky jednoznačně přehrávali a zápas jsme měli jen a jen ve svých rukách.Ty se nám ale roztřásly. Začali jsme vymýšlet hlouposti a tak po přihrávce přes střed hřiště, kterou zachytila zřejmě nejlepší hráčka Jihlavy, jakási Martina Svobodová, trefila přesně horní růžek Káčiny branky. O přestávce před třetí třetinou jsme stáhli hru na dvě pětky, to abychom neudělali nějakou chybu. Ta přišla v zápětí, když hned z první rozehrávky proskákal balónek až před Kačku, bohužel taky na hokejku soupeřky, která už si věděla rady a bylo srovnáno. Jenže s námi tahle komplikace ani trochu neotřásla, dál jsme hráli svojí hru a pomalu se tlačili do branky. Ta přišla tentokrát z hole Paty, která trefila Oxi přihrávku ze vzduchu a hned to bylo veselejší. Vzápětí ještě upravila ze standardky skóre Di, po přihrávce Peti. Když už se zdálo, že se bude jednat o konečné skóre, tak byl dvě vteřiny před koncem utkání proti nám zapískán nájezd a výsledek se tak mohl ještě změnit. Kačka dělala obvyklé scény, jako že nájezdy nerada chytá a tak, ale nakonec se jí povedlo střelu vyrazit a tak nabral konečný výsledek proti Jihlavě již tradiční podobu 4:2 v náš prospěch.

Další turnaj odehrajeme za 14 dní na Děkance, takže všechny srdečně zveme na čumendo. Nejvíc pana Veve, který nám opět přivezl vynikající perníček s krapítkem rumu, za což mu poníženě děkujeme.

Pohárové finále

V čase předvánočním dne 20. prosince jsme vyrazily za extrémně mrazivého počasí do Hradce Králové k odehrání finálového utkání Čfbu. Nebudu ani dlouho popisovat, koho jsme měly vyzvat, nebyl to totiž nikdo jiný než tým Trigers Herbadent Jižní město nebo jak se přesně jmenují. Všichni zasvěcení florbalu samozřejmě tento pojem znají, jedná se o několikanásobného vítěze extraligy a neporaženého snad už tři roky.

A změnit tuto už skoro historickou skutečnost, jsme se měly pokusit my, děvčata z Děkanky. Nálada před zápasem byla dobrá, zvlášť po vstupu do šatny, kdy jsme zjistily, že máme k dispozici minerální vody zdarma. To byl moment skoro zlomový, něco takového totiž žádná z nás asi ještě nezažila.

Rozcvička také mnohé napovídala. Zatímco Trigersky se zarputilými výrazy ve tváři prováděly abecedu, protahování a rozehrání, my jsme si v poklidu povídaly a pomalu se trousily na hřiště. Naši uvolněnou náladičku pak dokladovala i skutečnost, že jsme si několikrát bojově zakřičely, dostaly od trenérů pár dobře míněných rad a mohly jsme vyrazit vstříct dalšímu překlapení v podobě hrání státní hymny. Tahle událost mě osobně rozesmála tak, že jsem se smála skoro až do konce, a to při hokeji v takovou chvíli obvykle dojetím zatlačuji slzy v oku. Jenže představa, že hrajou hymnu kvůli našemu týmu mi připadala trochu komická.

No a teď k samotnému zápasu. Do něj jsme vkročily nad očekávání dobře, když se hned v druhé minutě trefila po přihrávce Ivči Di. Snad nic nezkazím, když na tomto místě prozradím, že jsme dokázaly vstřelit další dvě branky, trefily se jmenovitě Míša a dalekonosnou střelou Gabča.

Vítězný stav jsme držely až do jedenácté minuty, kdy byla vyloučena za vymyšlené opakované přestupky Paty a Domče se přesilovce podařilo vyrovnat. Stejná hráčka a skoro stejným způsobem, jen ne v přesilovce se trefila znovu v minutě patnácté. Těsně před přestávkou pak upravila skóre svým prvním gólem Anet. Mezi třetinami jsme si dodaly odvahy a vyrazily do dalšího boje. Druhá třetina nám docela vyšla, dostaly jsme jen dva góly, oba z hole Anet. Třetí třetinu raději vynechám moc se nám nepovedla, i když jsme v ní vstřelily dvě již dříve avizované branky, dost jsme jich taky dostaly, když se gólově dokázaly prosadit Klára, Šindel, Ilča a Píďa a znovu Anet. Takže konečné skóre 3:12 sice vypadá hrozivě, ale určitě neodpovídá předvedené hře. Pět branek jsme totiž obdržely v posledních 4 minutách, kdy jsme zcela nepochopitelně polevily v koncentraci, což se při neustálém míchání sestavou ale dalo docela očekávat, ale co se stalo stalo se a nedá se už odestát.

Radost nám ale nemohlo toho dne nic pokazit, hned na začátku jsme totiž zjistily, že jsou pro nás jako pro finalistu poháru připraveny taky medaile a po tomto zjištění zavládlo v našich řadách uspokojení. Možná, že kdyby to Ivča nešla iniciativně zjisit, tak jsme ve vidině medailí i vyhrály.

Kromě toho je také nutné podotknout, že rozhodčí si nás zrovna nezamilovali, alespoň tak si to teda vykládám já, jinak by nepřipískávali soupeři, který to vůbec nepotřaboval. Zřejmě se nás opravdu báli a tak si to posichrovali na všech frontách.

Nesmím také opomenout krvavé Ivči zranění, které zcela bez povšimnutí přešli, zřejmě se nic nedělo. Nám to ale bylo všechno jedno, prohru jsme ustály s úsměvy ve tvářích a s nadšenými výkřiky Děkanka a Very Big Team. I když je nutné závěrem přiznat, že pohár si odnesl flórbalově lepší tým, morální vítěz byl jen jeden, totiž Děkanka.

Tak nám to i dál šlape, to nám do Nového roku přeje Paty.

Zřejmě osud tomu chtěl, že jsme se sešli na Mikuláše v hale na Hamru k odehrání dalších ligových zápasů. Úvodem můžu říct, že v tak nehostinném a nepříjemném prostředí jsem už dlouho nehrála. Jestli nám hala v Pardubicích připadala skoro nezpůsobilá k odehrání ligy, tak tahle už určitě taková byla. Hala je vyloženě malá, rozměry hřiště rozhodně neodpovídají ligovým parametrům a to ani nemluvím o povrchu. Je tak hrubý, že se při něm hokejka při střelách pěkně zadrhává a v těchto hrůzostrašných podmínkách jsme měli odehrát svá dvě utkání.

Někdo by mohl namítnout, že podmínky jsou pro všechny týmy stejné, to je pravda, ale pro technicky hrající týmy disponující rychlou hrou, je to přece jen nevýhoda. A takový tým my rozhodně jsme

K prvnímu zápasu jsme nastoupili proti poslednímu týmu tabulky Ústí nad Labem. Hra podle toho taky vypadala. Hned v šesté minutě se prosadila Paty a šly jsme do vedení. Do první přestávky jsme nasypali do sítě protihráček, které se pouze bránily a prakticky nepřekročily polovinu hřiště, ještě 5 branek. Roztřílela se hlavně Di, která vstřelila hned tři branky, další pak přidaly Veve a Klára. Druhá třetina byla výsledkově asi nejméně povedená, když jsme ji vyhráli jen 2 ku 1. I při brance soupeře pořád platilo, že nepřekročily polovinu, bohužel nahození z velké dálky skončilo v naší síti. Třetí třetinu jsme pak zase vyhráli rozdílem třídy a přidali jsme tři branky. Trefily se Oksi a Di po přihrávkách Paty a pak ještě Peťa, když ji pěkně uvolnila Míša. Konečné skóre bylo tedy 11:1.

Pauzu mezi zápasy jsme šli zapít do restaurace a dali si většinou kafíčko a na nějaké to jídlo taky přišla řada. Vedli jsme zasvěcenou debatu o flórbalu a o jiných zábavných věcech, jako třeba partnerských vztazích a docela jsme se u toho bavili.

K druhému zápasu jsme nastoupili proti Fbš, které ráno porazilo Báze, a tak mělo být nebezpečným, ale ne nepřekonatelným soupeřem. Na hřišti bylo ale všechno jinak. Inkasovali jsme po hrubce v obraně hned v 7 minutě z hole Táty. A tím začalo urputné dobývání soupeřovy branky. To nám stěžovaly nejen ne zcela přesné výroky rozhodčích, ale hlavně hrubá palubovka, která nám znemožňovala pořádně vystřelit. Náš tlak se sice pomalu stupňoval, ale bylo pořád třeba myslet na zadní kolečka, neboť stále hrozilo nebezpečí rychlých protiútolů. Ve třetí třetině už jsme měli jasnou převahu, ale pořád se né a né se gólově prosadit. Dokonce jsme měli možnost trestného střílení, které se ale bohužel nepodařilo naší ruské zbrani Oksi proměnit. Srovnat krok se podařilo až těsně před koncem Gabče, a to krásnou střelou z dálky. Víc už se nám ale nepovedlo, a tak jsme dosáhli poprvé jen na jeden bodík a nebo to bylo po průběhu zápasu dost? Těžko říct, ale měli jsme určitě na víc.

Den jsme ukončili Děkanskou besídkou tzv. Děsídkou a chvíli jsme poseděli v restauraci Bašta, bylo to milé a docela zábavné pozesení. Tak snad zase příště.

Další zápas nás čeká ještě před Vánocemi, a to finále poháru Čfbu, tak nám držte všechny palce i ty u nohou, budeme to určitě potřebovat.

Už svým nadpisem předjímám, jak to vlastně všechno dopadlo, ale tentokrát to prostě jinak nejde. Dne 22.11. jsme se sešli v hale Děkanky k semifinálovému utkání poháru Čfbu. Utkání mělo pikantní náboj už z toho důvodu, že se proti nám měl postavit už druhý extraligový celek z ostravské metropole. Ten první se nám povedlo vyřadit ve čtvrtfinálovém klání koncem října. Přesné datum už nevím, nějak se mi po tom úspěchu pořád motá hlava.

Že by se nám mohlo podařit uspět i tentokrát, tomu snad nevěřil ani ten největší optimista. Jestli tomu věřily holky ani sama nevím, tentokrát o tom v šatně, zřejmě ze samého strachu, ani nemluvily. V šatně byla před zápasem celkem pohoda, ale že bude pohoda po zápase pokračovat…..no nevídané se stalo skutkem.

Ale pěkně po pořádku. Do utkání vstoupily oba celky s útočnou taktikou, ani jeden se nerozhodl betonovat a čekat na brejky. Začalo se tedy pěkně zostra a oba celky se pokoušely o napadání. Na obou stranách se také objevily nějaké ty šance, ale žádná zásadní loženka. Pak rozhodčí nabídli za docela lehký obranný Míši zákrok soupeřkám přesilovku, kterou dokázaly využít a dostaly se tak do vedení. V té chvíli měly možná ostravačky trochu navrch, ale naše bojovnost slavila chvíli před sirénou úspěch, když Di rozehrála po manťáku, Paty se uvolnila a našla před brankou perfektně postavenou Ivču a ta už si věděla s míčkem rady. Stav po první třetině tedy 1:1.

V druhé třetině byla hra více méně i nadále vyrovnaná. Šance se střídaly na obou stranách, ale jako první se povedlo tentokrát udeřit nám, když se z volného úderu trefila Zuzka. Protihráčkám se povedlo ale celkem záhy kontrovat, když se po závaru na polovině hřiště nějak míček dostal až k bráně a po holomajzně před brankou skončil v naší síti. Jenže hned v zápětí jsme dostali možnost hrát přesilovku a tu se nám povedlo využít. Po přihrávce Gabči se svým typickým stylem trefila opět Ivča. Typický styl Ivči jistě netřeba popisovat, byl to prostě akrobatický zákrok ze vzduchu. Jenže vedení jsme zase dlouho neuhájili. Po chybě v rozehrávce se řítila na branku sama hráčka Ostravy a střelou pod víko nedala naší golmance šanci. Skóre ale naštěstí zase dlouho nevydrželo, když se po přihrávce Kláry prosadila zblízka Langoška. Šlo se do kabin před poslední třetinou za stavu 4:3 pro nás. V šatně jsme si řekli pár slov k obraně a napadání, které nebylo tak účinné, jak bychom si představovali a šlo se zpátky na věc. Samozřejmě jsme si několikrát zakřičeli náš pokřik, to jen tak pro povzbuzení.

Bohužel vstup do třetiny se nám nepodařil, když se hned ve třetí minutě podařilo soupeři, který jinak celý zápas tahal za kratší provaz, srovnat krok. Nutno podotknout, že se prosadily krásnou střelou z volného úderu. My jsme ale nesložili zbraně a bojovali jsme dál jako by se nic nestalo. Ani jsem nás nepoznávala a přihlížející diváci na tribuně, kterých přišlo na ženské poměry poměrně hodně, asi taky ne. Teď už si nevzpomínám po jaké situaci, ale bylo nařízeno trestné střílení v náš prospěch, kterého se ujala Veve, jako naše kapitánka. Bohužel jí míček sklouzl z čepele a tak ho neproměnila. Ani následné přesilovce se nám nepodařilo vstřelit rozdílový gól. K tomu došlo až poté, co jsme dostali další možnost hrát přesilovku. Už už se zdálo, že také zůstane nevyužita, ale Luzi poslala krásný pas před bránu, kde číhala Paty a lehkou tečí zavěsila do branky. Po této trefě jsme šli již po čtvrté v zápase do vedení. Hned v zápětí se navíc prudkou střelou z úhlu pod rukou golmanky prosadila Di a to už jsme vedli o dvě branky, což byl už docela slušný náskok. Soupeř pak vrhl všechny síly do útoku, dokonce hrál přes 4 minuty power play, ale gól už se mu vstřelit nepodařilo. A tak se nemožné stalo skutečností, když se podařilo naplnit jedno staré české přísloví „první vyhrání z kapsy vyhání“.

Tu radost si jistě dovedete všichni představit. Já osobně tomu pořád nemůžu uvěřit. Teď nás čeká finále poháru 20.12. v Hradci Králové proti Tigerskám, a to bude teprve ten pravý flórbalový „zážitek“. Holky šly pak ještě slavit do restaurace u Bansetů, kam jsem bohužel nemohla jít, takže nevím, jak oslavička dopadla, ale určitě byla velkolepá. Stejně jako naše vítězství. I kdybychom ve finále nevyhráli, a to se asi nedá očekávat, vítězky jsme už teď.

Dne 21.listopadu jsme se po delší odmlce sešli k odehrání dalších dvou ligových kol. V průběhu hracího výpadku jsme „pilně“ potrénovali a tak jsme měly být dobře připraveny. Mohli jsme mezi námi přivítat taky navrátilkyni Gabču, která si našla cestu domů až z daleké Ameriky.

K prvnímu zápasu jsme se postavili proti soupeřkám z Jičína, které jsou oproti loňskému ligovému ročníku oslabeny o svoji elitní střelkyni, jakousi slečnu Veselou, která přestoupila do celku Elite. I tak nám ale nakonec zle zatápěly, i když jsme si za to mohli větší měrou sami.

Ale pěkně popořadě. Do zápasu jsme vstoupili docela dobře, když se po přečíslení a po přihrávce od Paty trefila obligátně ze vzduchu Ivča. Za tohoto stavu jsme vstoupili do druhé třetiny. Ta byla gólově plodná. Nejdřív se podařilo navýšit skóre Di, po ukázkové přihávce Gabči. Hned v zápětí se ale ukázaly taky soupeřky, které se prosadily pěknou akcí po křídle. Pak ale zaúřadovala Míša a ukázala proč je dobré být holka krev a mlíko a taky že mít dobře vyvinutý hrudník může být bonus i při florbale a míček do branky v podstatě donesla. Na 4:2 pak upravila krásnou střelou k tyči Luzi. V zápise jí byl gól upřen, tak jí alespoň tímto způsobem rehabilituji. Poslední třetina byla plná chyb a nepřesností za které nás soupeřky dokázali jedním gólem potrestat. To bylo ale z jejich strany vše, a tak jsme mohli slavit upachtěnou a vytrápenou, i když ve finále zaslouženou, výhru.

Přestávka mezi zápasy byla krátká, ale plodná. V hospůdce jsme si dali kofolu a čajík a probraly s trenérem taktiku na další zápas. Čekaly na nás totiž Báze, a to jsou vždycky obtížné boje.

Vstup do zápasu se nám ale nad očekávání vydařil, když jsme po dvou minutách vedli po trefách Di a Langi, dva nula a po sedmi minutách po trefě Monči dokonece tři nula. Pak se prosadily Báze a snížily na rozdíl dvou branek. Druhá třetina byla stejně bojovná a hráli jsme v ní hned dvakrát v oslabení, kdy jsme inkasovali v jedné z přesilovek podruhé. Jenže pak se rozehrála k parádnímu výkonu Langoška, která dovršila své úsilí a vstřelila hatrick. Jeden gól dala po krásném sólovém průniku, kdy ukličkovala dvě protihráčky a zavěsila pod víko. Třetí třetina nám ale vysloveně sedla, vstřelili jsme v ní hned čtyři branky, zatímco soupeř ani jednu a tak byl konečný stav utkání 8:2. Na tomto skóre se gólově podílela ještě Míša, Oxi a Paty.

Příští ligové kolo odehrajeme 5.prosince v hale na Hamru, ještě před tím, hned zítra ale odehrajeme semifinálové utkání poháru Čfbu proti Víkovicím.

Takže teď vám nezbývá než nám držet palce.