Děkanka Praha

!!!Pozor, změna rozpisu sobotní finálové části!!!

Rozpis nadstavbové části:

• Skupina A
• Skupina B
• Skupina C

V sobotu dne 20. března se Děkanka zřejmě nejméně na jeden rok rozloučila s 1.ligou žen a v příštím roce, pokud vše klapne jak má, okusí extraligový chléb. Pro ty z nás, které o extraligu zájem nemají se otevírá šance mastit Pražskou ligu a taková lákavá nabídka se přece nedá odmítnout.

Poslední zápasy jsme si tak chtěli, jak se patří užít a pokud možno i vyhrát. Čekali nás přiměřeně těžcí soupeři, a to Tatran a o něco silnější Báze.

Do prvního utkání jsme vtrhli doslova a do písmene jako divoká voda a po první třetině jsme vedli 3:0, když se trefila Péťa, asi Di a Ivča. Druhá třetina už se nám tolik nepodařila tedy alespoň gólově, protože i přes stálý tlak jsme dokázali zvýšit svůj náskok jen o jediný gól, který vstřelila Paty. Co se nepovedlo v třetině druhé jsme si ale bohatě vynahradili v třetině třetí, kdy jsme do sítě Tatranu nasázeli ještě dalších šest branek, prosadily se opět Di a Paty, 2x Oxi. Ty další zásahy si bohužel nepamatuji a vzhledem k tomu, že nemám k dispozici zápis z utkání, mi to budou muset holky, na jejichž góly si nemůžu vzpomenout odpustit. Poníženě se omlouvám. Konečné skóre bylo tedy 10:0 a plná spokojenost.

Mezi zápasy jsme byly odkázány na poměrně dlouhé čekání, které si některé z nás zpříjemnily prací u pořadatelského stolku a jiné, ta starší část, kecáním v saĺónku. Popovídaly jsme teda pěkně, to se musí uznat.

Do druhého zápasu jsme vstupovali s vědomím, že prvenství nám už nikdo nevezme, ale přesto jsme ho chtěli potvrdit výhrou. Úvodní třetinu, lze opět označit za povedenou, když na góly bohatý účet zápasu otevřela Míša. Vzápětí se přidala pěknou střelou do šibenice Verča a gólový účet první třetiny uzavřela povedenou střelou Oxi. Takže po první třetině vypadal zápas jako hotová věc. To nás zřejmě trochu ukolébalo a spolu s faktorem, že jsme hráli celý den na tři pětky, aby si všechny holky zahrály, jsme do druhé třetiny vstoupili poněkud laxně. Přestali jsme běhat a soupeřek bylo najednou plné hřiště a postupně začaly umazávat náš utěšený náskok. Takže po druhé třetině byl stav v náš neprospěch 3:4. Na lavičce to začalo být v té chvíli trochu nervózní, ale naštěstí jsme se nenechali značným napětím strhnout a ve třetí třetině všechno odčinili. K výbornému výkonu se rozehrála hlavně Ivča, která po práci první lajny, vždycky zatloukla balón do soupeřovy branky, a to se jí povedlo v krátkém rozpětí necelých 4 minut hned 3x. Poslední pověstný hřebíček do rakve pak zasadila krásnou střelou pod víko Oxi. Takže se nakonec mohla slavit výhra 7:4.

A už nás čekala jen zasloužená hospůdka Bašta. Tam jsme se opravdu všechny nabaštily a všichni nabaštili. Vepřová žebírka a tataráky byly nejobjednávanějšími chody a samozřejmě pivečko teklo proudem. Objevil se tam i jeden požadavek na víno, ale ten byl z pochopitelných důvodů (Bašta je totiž pivovar) zamítnut. Velikou radost nám udělal i pan Veve, který nezůstal se svou gratulací pozadu a upekl, tentokrát ne perník, toho se ujala Vevča (byl dobrej, ale oproti tatínkovi má ještě nepatrné rezervy), ale opravdový nefalšovaný po domácku vyrobený dort. Byl výborný a tímto bychom chtěli panu Veve poděkovat nejen za poslední sladkou tečku, ale za všechny sladké tečky a podporu ve všech utkáních. Stejně je nám všem jasné, že to hrajeme už jen kvůli těm perníčkům a buchtičkám a florbal jako takový, už je pouze zástupným alibi.

Tak bych nám všem, chtěla popřát do dalšího (extra)ligového ročníku hodně úspěchů a hlavně zdraví, ať už budeme hrát cokoliv. Zranění bylo pro letošek myslím dost.

PS: poznámka autora: Já mám např. z posledního utkání s Bázema asi zlomenej ukazováček na levé ruce. A pak prosím, že prý já sekám. Tomu se fakt musím smát ))

Před cestou do Jičína nás čekalo na můj vkus příliš brzké vstávání, odjížděly jsme už o půl osmé ráno. A podle pohledu do tváří zívajících spoluhráček jsem usoudila, že jsme na tom podobně. I přesto jsme ale dorazily na Děkanku, kromě jedné posádky, která vyrážela po své vlastní trase. Po krátkém čekání na Veve, která po Marušce převzala roli největšího zdržovatele, jsme vyrazily na cestu. S nutnou zastávkou na benzinové pumpě Kontakt, která nevzbuzovala přílišnou důvěru, jsme dojely k hale.

Před prvním zápasem nás v hale přivítaly songy z diseneyho pohádek a nechyběl ani božský Karel. To náš notně oslabený tým (chyběla Di, Paty i Ivča) vyhecovalo k vskutku aktivní rozcvičce. S údivem jsme zjistily, že jsme snad poprvé v celé sezóně na palubovce dříve než náš soupeř – tentokrát tým FBŠ bé. Vstup do zápasu se nám ale gólově příliš nepovedl. Hra se přelévala ze strany na stranu a naši branku ohrožovala hlavně Doktor, jejíž rány naštěstí ani jednou neskončily za Katčinými zády. Na konci první třetiny v přesilovce se naopak rafinovanou střelou od půlky mezi „betony“ gólmanky trefila Oxi a načala gólový účet utkání. Soupeřky ale vzápětí vyrovnaly.

Další dva góly z dílny nejlépe útočící obránkyně/někdy i útočnice Oxi ale znamenaly další vedení. Navíc hned ve svém prvním střídání skórovala Veroun a už to s námi začínalo vypadat lépe. Soupeřky ještě snížily na 4:2, potom ale už se trefovaly jenom hráčky Děkanky a to v pořadí Veve – Luzi – Gabča – Veve.

Přestávka mezi zápasy byla tentokrát mimořádně dlouhá a tak se většina týmu odebrala do restaurace nebo bufáče v hale. Nejmenované spoluhráčky zhřešily dokonce hamburgrem a hranolkami. Potom většina týmu sledovala hru našeho příštího soupeře z Ústí nad Labem. I když podle pohledu do tabulky mohl zápas s prvního s posledním vypadat jednoznačně, obraz hry byl jiný. Soupeřky obětavě bránily, vrhaly se do rychlých brejků a vůbec se pohybovaly poměrně rychle.

Přesto to byla Děkanka, která dala první gól po zásluze Mišky. Hned v úvodu druhé třetiny si ale slabší chvilku vybrala Zuzka, kdy nezkrotila hopsající míček a po sérii dalších nepovedených obranných zákroků bylo vyrovnáno. To nám příliš nepomohlo. Nabuzený soupeř kousal a Děkanka pálila šance jednu za druhou. Nutno poznamenat, že v utkání zacinkalo několik ústeckých tyčí. Na konci druhé třetiny se nám ale podařilo vybojovat vedení znovu, když Miška už po několikáté v utkání poslala pěknou přihrávku na Zuzku a ta se trefila. Třetí část hry se nám gólově podařila nejvíc. Trefila se Oxana, Miška a znovu Oxana. Vítězství nám sice přineslo potřebné body, ale koukatelné moc nebylo. Děkanka si v Jičíně zajistila vítězství v 1. lize žen. Jihlava má totiž horší skóre ve vzájemných utkáních a tak na výsledcích dalších již nezáleží.

Příště hrajeme v domácím prostředí na Děkance a kromě lepší hry očekáváme také celodenní oslavy

Tak to nějak začíná být tradice, že nás honí po všech čertech, teda městech ČR a ještě k tomu v neděli. Z toho jste jistě poznali, že jsme byly opět nuceny děsně brzy vstávat, skoro jako do práce a vážit cestu za dalšími zápasy 1.ligy žen ne Budějovic, ale rovnou do Třeboně.

Cesta nám ale v družném rozhovoru příjemně utekla a už jsme se za podpory, tentokrát netradičních fanoušků, pan Veve se totiž nemohl tentokrát zúčastnit, nicméně ho zastoupili neméně zdatně prarodiče Gabči, mohli postavit na buly prvního utkání.

To jsme odehráli proti družstvu Pardubic a nutno rovnou přiznat, že mělo víc než předpokládaný průběh. Vlítli jsme na ně a rychlostí blesku sázeli jeden gól za druhým. Skóre se nakonec zastavilo na čísle 9:0, když ho otevřela nejdřív Luzi, pak přidala své obvyklé tři fíky Ivča, něco vsítila i Di, Oxi a Gabča. A ostatní holky, včetně Paty tak byly odsouzeny do role dvorních nahrávačů.

Přestávková pauza se odehrávala také v obvyklém duchu, to znamená nikdo se nevyklusal, až na Ivču, která na to několikrát se zdviženým ukazováčkem upozorňovala se slovy, že by se nám to taky nemuselo vyplatit a dále jsme se vrhli na konzumaci nejrůznějších z domova přivezených dobrot, včetně perníku od pana Veve, který se tentokrát úplně rozplýval na jazyku.

Druhý zápas přinesl naopak scénář zcela nečekaný. Ranní hladká výhra nás nějak ukolébala nebo co a do utkání jsme vstoupili vyloženě špatně. A v šesté minutě jsme prohrávali 0:3. Nejdřív se soupeřky, kterými byly tentokrát děvčata z Jihlavy, což byl spíš těžký soupeř, prosadily po dorážce, pak tečovanou střelou a nakonec pěknou ranou pod břevno ze standardky. Poté byl obraz hry pořád stejný, tlačili jsme do útoku a pálili jednu šanci za druhou. Dvorním paličem byla tentokrát Ivča, ale každá jsme přispěchala se svojí troškou do mlýna, takže nemáme jedna druhé rozhodně co vyčítat. Výsledkem bylo, že jsme pět minut před koncem pořád prohrávali o tři góly a né a né se prosadit. Tak to na sebe vzala Zuzka a nejdřív povedenou ranou v přesilovce a pak druhou prakticky totožnou dalekonosnou střelou snížila minutu a půl před koncem na rozdíl jediné branky. V závěru jsme se ještě snažili v tu chvíli trochu zmateného soupeře dorazit a vyrovnat, ale ani power play k brance nevedla a tak jsme poprvé v sezóně prohráli. Nicméně, jak jsem psala v úvodu i prohrávat se musí umět a my jsme předvedli, že se ani v té nejhorší možné situaci nevzdáváme a rozhodně neskládáme zbraně předčasně.

Tak si jen musíme popřát, aby to příští týden v Jičíně dopadlo o něco líp.

 Když jsme se dnes scházely na utkání druhé ligy asi nikdo z nás nemohl tušit, co nás dneska čeká. V šatně převládala dobrá nálada, hlavně poté, co jsme se nacpaly borůvkovým koláčem od pana Veve, který nás tentokrát nemohl pro indispozizi přijít povzbudit fyzicky, tak alespoň poslal obvyklou navštívenku. Rozcvička proběhla ještě standardně, ale to bylo to poslední, co se v utkání s Trutnovem dalo za standarní považovat. Děvčata z Trutnova na nás naběhla jak se patří zhurta a byla nás doslova hlava nehlava. Rozhodčí si toho ale nevšímali a nechali zápasu docela volný průběh. Tvrdá a místy až zákeřná hra Trutnova nám ale nesvědčila a brzy jsme prohrávali 0:2. Nicméně jsme se nevzdávali, to nám konec konců není vůbec vlastní a po střele Paty dorazila ze vzduchu do soupeřovy branky balónek Di. To bylo bohužel to poslední k čemu se dostala. Navzdory skutečnosti, že nám rozhodčí každou chvíli pískli vysokou hůl, udeřilo na druhé straně. Míček už byl dávno v rohu, když se soupeřka vší silou rozmáchla a trefila Di přímo do čenichu. Vzhledem k tomu, že byl míček ve hře dávno úplně jinde, nemůžu se zbavit dojmu, že to slečna udělala schválně anebo je tak levá, až Bůh brání. Chci věřit, že je jen tak levá, i když vzhledem k zákeřné hře soupeře si nemůžeme být jistí vůbec ničím. Zatímco Di ležela na palubovce a z obličeje ji stříkala krev, neváhala Paty a vydala se pomstít svojí sestru. Takže došlo k řadě emotivních výlevů, jak slovních, tak i ke strkanici. Po celkem dlouhém přerušení, kdy rozhodčí situaci opět zcela nezvládali (vrchol byl, když otřesené Di řekli, ať si hlavně drží ruce před obličejem, aby ta krev nekapala na palubovku) nakonec udělili po našem naléhání a zřejmě taky proto, že na tribuně seděli dva delegáti, trest 5 minut. Zatímco Di, které se Dejna snažila pořád zastavit krev, se už připravolala na příjezd rychlé záchranné, vyrovnala v přesilovce přízemní střelou Oxi. A bylo to hned veselejší. Radost nám ale nevydržela dlouho, když pořád ještě v naší přesilovce se povedlo uniknout soupeřce a skórovat. A zase jsme prohrávali. Ve třetí třetině zavelela k útoku Ivča, která se nejdřív prosadila po přihrávce Paty a pak ještě dorazila střelu Zuzky. Ve třetí třetině se nám povedlo konečně vypořádat s tvrdou hrou soupeřek, víc jsme stříleli a výhru jsme si právem zasloužili. Ještě před koncem zápasu, když se Trutnov rozhodl hrát power play, prokličkovala přes tři hráčky Paty a šest vteřin před koncem pojistila vítězství do prázdné branky.

Mezi zápasy jsme měly tentokrát jen málo času, ale koláček jsme si opět daly. Těsně před zápasem dovezla Dejna z nemocnice Di, která už se smála, ale podle vlastních slov jí to při smíchu pěkně bolelo. Každopádně nás přišla povzbudit a to jsme potřebovali. Do zápasu s Jičínem jsme totiž vstoupili stejně špatně jako do zápasu s Trutnovem a v páté minutě šel Jičín po dorážce odražené střely do vedení. Odskočit o gól se nám povedlo ještě v první třetině, když po pěkné přihrávce od Luzi vymetla pavouky v brance soupeřek Paty. Náskok se nám podařilo ve druhé třetině ještě navýšit. Po přihrávce Luzi skórovala Veve a pak ještě po přihrávce Veve po ukázkově rozehrané standardce Gabča. Ta se trefila dalekonosnou střelou i ve třetí třetině a naše vysoké vítězství ještě pojistila Luzi. V posledních minutách jsme ale ještě vinou ztráty koncentrace obdrželi branku a mohlo jich být klidně i víc, ale pokaždé nás skvělými zákroky zachránila Kačka.

Ještě je třeba se zmínit o ne zcela sportovním chování děvčat z Trutnova, která na nás po celý zápas s Jičínem z tribuny pokřikovaly, že jsme mírně řečeno „čuníci“ a aby nás rozhodčí vyloučil, čímž dramatizovaly jinak klidné utkání. Ještě, že už se s nimi tuhle sezónu nepotkáme, nevím nevím, jak by to, ještě kdyby to pískali tyhle dva všeumělové, dopadlo.

Tak zase za čtrnáct dní……ahoj