Děkanka Praha

Před cestou do Jičína nás čekalo na můj vkus příliš brzké vstávání, odjížděly jsme už o půl osmé ráno. A podle pohledu do tváří zívajících spoluhráček jsem usoudila, že jsme na tom podobně. I přesto jsme ale dorazily na Děkanku, kromě jedné posádky, která vyrážela po své vlastní trase. Po krátkém čekání na Veve, která po Marušce převzala roli největšího zdržovatele, jsme vyrazily na cestu. S nutnou zastávkou na benzinové pumpě Kontakt, která nevzbuzovala přílišnou důvěru, jsme dojely k hale.

Před prvním zápasem nás v hale přivítaly songy z diseneyho pohádek a nechyběl ani božský Karel. To náš notně oslabený tým (chyběla Di, Paty i Ivča) vyhecovalo k vskutku aktivní rozcvičce. S údivem jsme zjistily, že jsme snad poprvé v celé sezóně na palubovce dříve než náš soupeř – tentokrát tým FBŠ bé. Vstup do zápasu se nám ale gólově příliš nepovedl. Hra se přelévala ze strany na stranu a naši branku ohrožovala hlavně Doktor, jejíž rány naštěstí ani jednou neskončily za Katčinými zády. Na konci první třetiny v přesilovce se naopak rafinovanou střelou od půlky mezi „betony“ gólmanky trefila Oxi a načala gólový účet utkání. Soupeřky ale vzápětí vyrovnaly.

Další dva góly z dílny nejlépe útočící obránkyně/někdy i útočnice Oxi ale znamenaly další vedení. Navíc hned ve svém prvním střídání skórovala Veroun a už to s námi začínalo vypadat lépe. Soupeřky ještě snížily na 4:2, potom ale už se trefovaly jenom hráčky Děkanky a to v pořadí Veve – Luzi – Gabča – Veve.

Přestávka mezi zápasy byla tentokrát mimořádně dlouhá a tak se většina týmu odebrala do restaurace nebo bufáče v hale. Nejmenované spoluhráčky zhřešily dokonce hamburgrem a hranolkami. Potom většina týmu sledovala hru našeho příštího soupeře z Ústí nad Labem. I když podle pohledu do tabulky mohl zápas s prvního s posledním vypadat jednoznačně, obraz hry byl jiný. Soupeřky obětavě bránily, vrhaly se do rychlých brejků a vůbec se pohybovaly poměrně rychle.

Přesto to byla Děkanka, která dala první gól po zásluze Mišky. Hned v úvodu druhé třetiny si ale slabší chvilku vybrala Zuzka, kdy nezkrotila hopsající míček a po sérii dalších nepovedených obranných zákroků bylo vyrovnáno. To nám příliš nepomohlo. Nabuzený soupeř kousal a Děkanka pálila šance jednu za druhou. Nutno poznamenat, že v utkání zacinkalo několik ústeckých tyčí. Na konci druhé třetiny se nám ale podařilo vybojovat vedení znovu, když Miška už po několikáté v utkání poslala pěknou přihrávku na Zuzku a ta se trefila. Třetí část hry se nám gólově podařila nejvíc. Trefila se Oxana, Miška a znovu Oxana. Vítězství nám sice přineslo potřebné body, ale koukatelné moc nebylo. Děkanka si v Jičíně zajistila vítězství v 1. lize žen. Jihlava má totiž horší skóre ve vzájemných utkáních a tak na výsledcích dalších již nezáleží.

Příště hrajeme v domácím prostředí na Děkance a kromě lepší hry očekáváme také celodenní oslavy

Tak to nějak začíná být tradice, že nás honí po všech čertech, teda městech ČR a ještě k tomu v neděli. Z toho jste jistě poznali, že jsme byly opět nuceny děsně brzy vstávat, skoro jako do práce a vážit cestu za dalšími zápasy 1.ligy žen ne Budějovic, ale rovnou do Třeboně.

Cesta nám ale v družném rozhovoru příjemně utekla a už jsme se za podpory, tentokrát netradičních fanoušků, pan Veve se totiž nemohl tentokrát zúčastnit, nicméně ho zastoupili neméně zdatně prarodiče Gabči, mohli postavit na buly prvního utkání.

To jsme odehráli proti družstvu Pardubic a nutno rovnou přiznat, že mělo víc než předpokládaný průběh. Vlítli jsme na ně a rychlostí blesku sázeli jeden gól za druhým. Skóre se nakonec zastavilo na čísle 9:0, když ho otevřela nejdřív Luzi, pak přidala své obvyklé tři fíky Ivča, něco vsítila i Di, Oxi a Gabča. A ostatní holky, včetně Paty tak byly odsouzeny do role dvorních nahrávačů.

Přestávková pauza se odehrávala také v obvyklém duchu, to znamená nikdo se nevyklusal, až na Ivču, která na to několikrát se zdviženým ukazováčkem upozorňovala se slovy, že by se nám to taky nemuselo vyplatit a dále jsme se vrhli na konzumaci nejrůznějších z domova přivezených dobrot, včetně perníku od pana Veve, který se tentokrát úplně rozplýval na jazyku.

Druhý zápas přinesl naopak scénář zcela nečekaný. Ranní hladká výhra nás nějak ukolébala nebo co a do utkání jsme vstoupili vyloženě špatně. A v šesté minutě jsme prohrávali 0:3. Nejdřív se soupeřky, kterými byly tentokrát děvčata z Jihlavy, což byl spíš těžký soupeř, prosadily po dorážce, pak tečovanou střelou a nakonec pěknou ranou pod břevno ze standardky. Poté byl obraz hry pořád stejný, tlačili jsme do útoku a pálili jednu šanci za druhou. Dvorním paličem byla tentokrát Ivča, ale každá jsme přispěchala se svojí troškou do mlýna, takže nemáme jedna druhé rozhodně co vyčítat. Výsledkem bylo, že jsme pět minut před koncem pořád prohrávali o tři góly a né a né se prosadit. Tak to na sebe vzala Zuzka a nejdřív povedenou ranou v přesilovce a pak druhou prakticky totožnou dalekonosnou střelou snížila minutu a půl před koncem na rozdíl jediné branky. V závěru jsme se ještě snažili v tu chvíli trochu zmateného soupeře dorazit a vyrovnat, ale ani power play k brance nevedla a tak jsme poprvé v sezóně prohráli. Nicméně, jak jsem psala v úvodu i prohrávat se musí umět a my jsme předvedli, že se ani v té nejhorší možné situaci nevzdáváme a rozhodně neskládáme zbraně předčasně.

Tak si jen musíme popřát, aby to příští týden v Jičíně dopadlo o něco líp.

 Když jsme se dnes scházely na utkání druhé ligy asi nikdo z nás nemohl tušit, co nás dneska čeká. V šatně převládala dobrá nálada, hlavně poté, co jsme se nacpaly borůvkovým koláčem od pana Veve, který nás tentokrát nemohl pro indispozizi přijít povzbudit fyzicky, tak alespoň poslal obvyklou navštívenku. Rozcvička proběhla ještě standardně, ale to bylo to poslední, co se v utkání s Trutnovem dalo za standarní považovat. Děvčata z Trutnova na nás naběhla jak se patří zhurta a byla nás doslova hlava nehlava. Rozhodčí si toho ale nevšímali a nechali zápasu docela volný průběh. Tvrdá a místy až zákeřná hra Trutnova nám ale nesvědčila a brzy jsme prohrávali 0:2. Nicméně jsme se nevzdávali, to nám konec konců není vůbec vlastní a po střele Paty dorazila ze vzduchu do soupeřovy branky balónek Di. To bylo bohužel to poslední k čemu se dostala. Navzdory skutečnosti, že nám rozhodčí každou chvíli pískli vysokou hůl, udeřilo na druhé straně. Míček už byl dávno v rohu, když se soupeřka vší silou rozmáchla a trefila Di přímo do čenichu. Vzhledem k tomu, že byl míček ve hře dávno úplně jinde, nemůžu se zbavit dojmu, že to slečna udělala schválně anebo je tak levá, až Bůh brání. Chci věřit, že je jen tak levá, i když vzhledem k zákeřné hře soupeře si nemůžeme být jistí vůbec ničím. Zatímco Di ležela na palubovce a z obličeje ji stříkala krev, neváhala Paty a vydala se pomstít svojí sestru. Takže došlo k řadě emotivních výlevů, jak slovních, tak i ke strkanici. Po celkem dlouhém přerušení, kdy rozhodčí situaci opět zcela nezvládali (vrchol byl, když otřesené Di řekli, ať si hlavně drží ruce před obličejem, aby ta krev nekapala na palubovku) nakonec udělili po našem naléhání a zřejmě taky proto, že na tribuně seděli dva delegáti, trest 5 minut. Zatímco Di, které se Dejna snažila pořád zastavit krev, se už připravolala na příjezd rychlé záchranné, vyrovnala v přesilovce přízemní střelou Oxi. A bylo to hned veselejší. Radost nám ale nevydržela dlouho, když pořád ještě v naší přesilovce se povedlo uniknout soupeřce a skórovat. A zase jsme prohrávali. Ve třetí třetině zavelela k útoku Ivča, která se nejdřív prosadila po přihrávce Paty a pak ještě dorazila střelu Zuzky. Ve třetí třetině se nám povedlo konečně vypořádat s tvrdou hrou soupeřek, víc jsme stříleli a výhru jsme si právem zasloužili. Ještě před koncem zápasu, když se Trutnov rozhodl hrát power play, prokličkovala přes tři hráčky Paty a šest vteřin před koncem pojistila vítězství do prázdné branky.

Mezi zápasy jsme měly tentokrát jen málo času, ale koláček jsme si opět daly. Těsně před zápasem dovezla Dejna z nemocnice Di, která už se smála, ale podle vlastních slov jí to při smíchu pěkně bolelo. Každopádně nás přišla povzbudit a to jsme potřebovali. Do zápasu s Jičínem jsme totiž vstoupili stejně špatně jako do zápasu s Trutnovem a v páté minutě šel Jičín po dorážce odražené střely do vedení. Odskočit o gól se nám povedlo ještě v první třetině, když po pěkné přihrávce od Luzi vymetla pavouky v brance soupeřek Paty. Náskok se nám podařilo ve druhé třetině ještě navýšit. Po přihrávce Luzi skórovala Veve a pak ještě po přihrávce Veve po ukázkově rozehrané standardce Gabča. Ta se trefila dalekonosnou střelou i ve třetí třetině a naše vysoké vítězství ještě pojistila Luzi. V posledních minutách jsme ale ještě vinou ztráty koncentrace obdrželi branku a mohlo jich být klidně i víc, ale pokaždé nás skvělými zákroky zachránila Kačka.

Ještě je třeba se zmínit o ne zcela sportovním chování děvčat z Trutnova, která na nás po celý zápas s Jičínem z tribuny pokřikovaly, že jsme mírně řečeno „čuníci“ a aby nás rozhodčí vyloučil, čímž dramatizovaly jinak klidné utkání. Ještě, že už se s nimi tuhle sezónu nepotkáme, nevím nevím, jak by to, ještě kdyby to pískali tyhle dva všeumělové, dopadlo.

Tak zase za čtrnáct dní……ahoj

Více než po měsíční herní pauze jsme odjeli k v nezvyklém čase hraným zápasům do Pardubické nafukovačky. Zápasy se totiž hrály až od 16.00 hodin a druhý dokonce až od 20.00 hod. Kromě toho chyběly tradiční opory Ivča a Luzi. Takové maličkosti ale nemohly naším odhodláním zvítězit ani v nejmenším otřást.

Nicméně vstup do prvního zápasu se příliš nepovedl. V obraně jsme hořely, jak právě zapálené svíce a v útoku to taky trochu vázlo. A tak není divu, že jsme inkasovali branku jako první, a to hned v druhé minutě. Celkem záhy se nám ale podařilo po standardní situaci, kterou rozehrála Oxi a zakončila Di, vyrovnat. Pak jsme se začaly tlačit stále více do útoku, jenže po další hrubici v obraně jsme opět inkasovali. Naštěstí opět Di přišla s rychlou odpovědí a po první třetině byl tedy stav 2:2. Do druhé třetiny jsme ale vkročili mnohem líp a i když se nám podařilo skórovat až ke konci, padl tam po ukázkové kombinaci Di Paty gól, kterým se nám podařilo odskočit soupeři. Do třetí třetiny jsme vtrhli doslova jako veliká voda, když po krásné kombinaci po ose Peťa, Di a zakončující Paty padl další gól. Nutno ještě podotknout, že Di měla na hokejce taky po parádní rozehrávce Paty a přihrávce Oxi další gól, ale minula zcela odkrztou branku, za což se vůbec nestyděla a akorát se culila. Tak takový jsme my prosím tým. Ve třetí třetině jsme se i nadále tlačili do útoku, ale po další chybě obrany, která jen přihlížela tomu, jak soupeřka prokličkovala až před branku a pohodlně skórovala, se soupeřky dotáhly na rozdíl jediného gólu. Obrat ale nepřpustila opět Di, kterou podle jejích vlastních slov „nas…..“ a přízemní střelou překonala gólmanku soupeřek popáté. Di se vůbec rozehrála k výbornému výkonu a podílela se tak na všech pěti vstřelených brankách.

Mezizápasovou pauzu jsme strávili docela příjemně v družném rozhovoru ve vedleší hospůdce. Např jsme se dozvěděly, že Veve kluk už není její kluk a ten kluk, co se tam byl na nás podívat, taky není její kluk. Jakého má tedy Veve chlapce? Dozvíte se příště. Těsně před odchodem na zápas nám trenér povolil malý doping v podobě malých panáčků. Gabča ale donesla velké, což většina z nás s remcáním přivítala. Tak jsme je do sebe koply a šly jsme na to.

Večerní zápas nás čekal soupeř z nejtěžších totiž Jihlava, která si v letošním ročníku vede víc než dobře a před tímto zápasem za námi v tabulce zaostávala jen o tři body. Takže v případě výhry se na nás mohla bodově dotáhnout. Do zápasu jsme tentokrát vkročili mnohem lépe než do úvodního duelu. Hned v šesté minutě se totiž po přihrávce Di dokázala krásnou střelou z první prosadit Oxi. A hned za dvě minuty jsme vedli o dvě branky, když se pro změnu po ukázkovém pasu přes celou šířku hřiště od Paty, trefila zblízka do černého Di. V tu chvíli jsme soupeřky jednoznačně přehrávali a zápas jsme měli jen a jen ve svých rukách.Ty se nám ale roztřásly. Začali jsme vymýšlet hlouposti a tak po přihrávce přes střed hřiště, kterou zachytila zřejmě nejlepší hráčka Jihlavy, jakási Martina Svobodová, trefila přesně horní růžek Káčiny branky. O přestávce před třetí třetinou jsme stáhli hru na dvě pětky, to abychom neudělali nějakou chybu. Ta přišla v zápětí, když hned z první rozehrávky proskákal balónek až před Kačku, bohužel taky na hokejku soupeřky, která už si věděla rady a bylo srovnáno. Jenže s námi tahle komplikace ani trochu neotřásla, dál jsme hráli svojí hru a pomalu se tlačili do branky. Ta přišla tentokrát z hole Paty, která trefila Oxi přihrávku ze vzduchu a hned to bylo veselejší. Vzápětí ještě upravila ze standardky skóre Di, po přihrávce Peti. Když už se zdálo, že se bude jednat o konečné skóre, tak byl dvě vteřiny před koncem utkání proti nám zapískán nájezd a výsledek se tak mohl ještě změnit. Kačka dělala obvyklé scény, jako že nájezdy nerada chytá a tak, ale nakonec se jí povedlo střelu vyrazit a tak nabral konečný výsledek proti Jihlavě již tradiční podobu 4:2 v náš prospěch.

Další turnaj odehrajeme za 14 dní na Děkance, takže všechny srdečně zveme na čumendo. Nejvíc pana Veve, který nám opět přivezl vynikající perníček s krapítkem rumu, za což mu poníženě děkujeme.

Pohárové finále

V čase předvánočním dne 20. prosince jsme vyrazily za extrémně mrazivého počasí do Hradce Králové k odehrání finálového utkání Čfbu. Nebudu ani dlouho popisovat, koho jsme měly vyzvat, nebyl to totiž nikdo jiný než tým Trigers Herbadent Jižní město nebo jak se přesně jmenují. Všichni zasvěcení florbalu samozřejmě tento pojem znají, jedná se o několikanásobného vítěze extraligy a neporaženého snad už tři roky.

A změnit tuto už skoro historickou skutečnost, jsme se měly pokusit my, děvčata z Děkanky. Nálada před zápasem byla dobrá, zvlášť po vstupu do šatny, kdy jsme zjistily, že máme k dispozici minerální vody zdarma. To byl moment skoro zlomový, něco takového totiž žádná z nás asi ještě nezažila.

Rozcvička také mnohé napovídala. Zatímco Trigersky se zarputilými výrazy ve tváři prováděly abecedu, protahování a rozehrání, my jsme si v poklidu povídaly a pomalu se trousily na hřiště. Naši uvolněnou náladičku pak dokladovala i skutečnost, že jsme si několikrát bojově zakřičely, dostaly od trenérů pár dobře míněných rad a mohly jsme vyrazit vstříct dalšímu překlapení v podobě hrání státní hymny. Tahle událost mě osobně rozesmála tak, že jsem se smála skoro až do konce, a to při hokeji v takovou chvíli obvykle dojetím zatlačuji slzy v oku. Jenže představa, že hrajou hymnu kvůli našemu týmu mi připadala trochu komická.

No a teď k samotnému zápasu. Do něj jsme vkročily nad očekávání dobře, když se hned v druhé minutě trefila po přihrávce Ivči Di. Snad nic nezkazím, když na tomto místě prozradím, že jsme dokázaly vstřelit další dvě branky, trefily se jmenovitě Míša a dalekonosnou střelou Gabča.

Vítězný stav jsme držely až do jedenácté minuty, kdy byla vyloučena za vymyšlené opakované přestupky Paty a Domče se přesilovce podařilo vyrovnat. Stejná hráčka a skoro stejným způsobem, jen ne v přesilovce se trefila znovu v minutě patnácté. Těsně před přestávkou pak upravila skóre svým prvním gólem Anet. Mezi třetinami jsme si dodaly odvahy a vyrazily do dalšího boje. Druhá třetina nám docela vyšla, dostaly jsme jen dva góly, oba z hole Anet. Třetí třetinu raději vynechám moc se nám nepovedla, i když jsme v ní vstřelily dvě již dříve avizované branky, dost jsme jich taky dostaly, když se gólově dokázaly prosadit Klára, Šindel, Ilča a Píďa a znovu Anet. Takže konečné skóre 3:12 sice vypadá hrozivě, ale určitě neodpovídá předvedené hře. Pět branek jsme totiž obdržely v posledních 4 minutách, kdy jsme zcela nepochopitelně polevily v koncentraci, což se při neustálém míchání sestavou ale dalo docela očekávat, ale co se stalo stalo se a nedá se už odestát.

Radost nám ale nemohlo toho dne nic pokazit, hned na začátku jsme totiž zjistily, že jsou pro nás jako pro finalistu poháru připraveny taky medaile a po tomto zjištění zavládlo v našich řadách uspokojení. Možná, že kdyby to Ivča nešla iniciativně zjisit, tak jsme ve vidině medailí i vyhrály.

Kromě toho je také nutné podotknout, že rozhodčí si nás zrovna nezamilovali, alespoň tak si to teda vykládám já, jinak by nepřipískávali soupeři, který to vůbec nepotřaboval. Zřejmě se nás opravdu báli a tak si to posichrovali na všech frontách.

Nesmím také opomenout krvavé Ivči zranění, které zcela bez povšimnutí přešli, zřejmě se nic nedělo. Nám to ale bylo všechno jedno, prohru jsme ustály s úsměvy ve tvářích a s nadšenými výkřiky Děkanka a Very Big Team. I když je nutné závěrem přiznat, že pohár si odnesl flórbalově lepší tým, morální vítěz byl jen jeden, totiž Děkanka.

Tak nám to i dál šlape, to nám do Nového roku přeje Paty.