Děkanka Praha

Tak to nějak začíná být tradice, že nás honí po všech čertech, teda městech ČR a ještě k tomu v neděli. Z toho jste jistě poznali, že jsme byly opět nuceny děsně brzy vstávat, skoro jako do práce a vážit cestu za dalšími zápasy 1.ligy žen ne Budějovic, ale rovnou do Třeboně.

Cesta nám ale v družném rozhovoru příjemně utekla a už jsme se za podpory, tentokrát netradičních fanoušků, pan Veve se totiž nemohl tentokrát zúčastnit, nicméně ho zastoupili neméně zdatně prarodiče Gabči, mohli postavit na buly prvního utkání.

To jsme odehráli proti družstvu Pardubic a nutno rovnou přiznat, že mělo víc než předpokládaný průběh. Vlítli jsme na ně a rychlostí blesku sázeli jeden gól za druhým. Skóre se nakonec zastavilo na čísle 9:0, když ho otevřela nejdřív Luzi, pak přidala své obvyklé tři fíky Ivča, něco vsítila i Di, Oxi a Gabča. A ostatní holky, včetně Paty tak byly odsouzeny do role dvorních nahrávačů.

Přestávková pauza se odehrávala také v obvyklém duchu, to znamená nikdo se nevyklusal, až na Ivču, která na to několikrát se zdviženým ukazováčkem upozorňovala se slovy, že by se nám to taky nemuselo vyplatit a dále jsme se vrhli na konzumaci nejrůznějších z domova přivezených dobrot, včetně perníku od pana Veve, který se tentokrát úplně rozplýval na jazyku.

Druhý zápas přinesl naopak scénář zcela nečekaný. Ranní hladká výhra nás nějak ukolébala nebo co a do utkání jsme vstoupili vyloženě špatně. A v šesté minutě jsme prohrávali 0:3. Nejdřív se soupeřky, kterými byly tentokrát děvčata z Jihlavy, což byl spíš těžký soupeř, prosadily po dorážce, pak tečovanou střelou a nakonec pěknou ranou pod břevno ze standardky. Poté byl obraz hry pořád stejný, tlačili jsme do útoku a pálili jednu šanci za druhou. Dvorním paličem byla tentokrát Ivča, ale každá jsme přispěchala se svojí troškou do mlýna, takže nemáme jedna druhé rozhodně co vyčítat. Výsledkem bylo, že jsme pět minut před koncem pořád prohrávali o tři góly a né a né se prosadit. Tak to na sebe vzala Zuzka a nejdřív povedenou ranou v přesilovce a pak druhou prakticky totožnou dalekonosnou střelou snížila minutu a půl před koncem na rozdíl jediné branky. V závěru jsme se ještě snažili v tu chvíli trochu zmateného soupeře dorazit a vyrovnat, ale ani power play k brance nevedla a tak jsme poprvé v sezóně prohráli. Nicméně, jak jsem psala v úvodu i prohrávat se musí umět a my jsme předvedli, že se ani v té nejhorší možné situaci nevzdáváme a rozhodně neskládáme zbraně předčasně.

Tak si jen musíme popřát, aby to příští týden v Jičíně dopadlo o něco líp.