Děkanka Praha

 Když jsme se dnes scházely na utkání druhé ligy asi nikdo z nás nemohl tušit, co nás dneska čeká. V šatně převládala dobrá nálada, hlavně poté, co jsme se nacpaly borůvkovým koláčem od pana Veve, který nás tentokrát nemohl pro indispozizi přijít povzbudit fyzicky, tak alespoň poslal obvyklou navštívenku. Rozcvička proběhla ještě standardně, ale to bylo to poslední, co se v utkání s Trutnovem dalo za standarní považovat. Děvčata z Trutnova na nás naběhla jak se patří zhurta a byla nás doslova hlava nehlava. Rozhodčí si toho ale nevšímali a nechali zápasu docela volný průběh. Tvrdá a místy až zákeřná hra Trutnova nám ale nesvědčila a brzy jsme prohrávali 0:2. Nicméně jsme se nevzdávali, to nám konec konců není vůbec vlastní a po střele Paty dorazila ze vzduchu do soupeřovy branky balónek Di. To bylo bohužel to poslední k čemu se dostala. Navzdory skutečnosti, že nám rozhodčí každou chvíli pískli vysokou hůl, udeřilo na druhé straně. Míček už byl dávno v rohu, když se soupeřka vší silou rozmáchla a trefila Di přímo do čenichu. Vzhledem k tomu, že byl míček ve hře dávno úplně jinde, nemůžu se zbavit dojmu, že to slečna udělala schválně anebo je tak levá, až Bůh brání. Chci věřit, že je jen tak levá, i když vzhledem k zákeřné hře soupeře si nemůžeme být jistí vůbec ničím. Zatímco Di ležela na palubovce a z obličeje ji stříkala krev, neváhala Paty a vydala se pomstít svojí sestru. Takže došlo k řadě emotivních výlevů, jak slovních, tak i ke strkanici. Po celkem dlouhém přerušení, kdy rozhodčí situaci opět zcela nezvládali (vrchol byl, když otřesené Di řekli, ať si hlavně drží ruce před obličejem, aby ta krev nekapala na palubovku) nakonec udělili po našem naléhání a zřejmě taky proto, že na tribuně seděli dva delegáti, trest 5 minut. Zatímco Di, které se Dejna snažila pořád zastavit krev, se už připravolala na příjezd rychlé záchranné, vyrovnala v přesilovce přízemní střelou Oxi. A bylo to hned veselejší. Radost nám ale nevydržela dlouho, když pořád ještě v naší přesilovce se povedlo uniknout soupeřce a skórovat. A zase jsme prohrávali. Ve třetí třetině zavelela k útoku Ivča, která se nejdřív prosadila po přihrávce Paty a pak ještě dorazila střelu Zuzky. Ve třetí třetině se nám povedlo konečně vypořádat s tvrdou hrou soupeřek, víc jsme stříleli a výhru jsme si právem zasloužili. Ještě před koncem zápasu, když se Trutnov rozhodl hrát power play, prokličkovala přes tři hráčky Paty a šest vteřin před koncem pojistila vítězství do prázdné branky.

Mezi zápasy jsme měly tentokrát jen málo času, ale koláček jsme si opět daly. Těsně před zápasem dovezla Dejna z nemocnice Di, která už se smála, ale podle vlastních slov jí to při smíchu pěkně bolelo. Každopádně nás přišla povzbudit a to jsme potřebovali. Do zápasu s Jičínem jsme totiž vstoupili stejně špatně jako do zápasu s Trutnovem a v páté minutě šel Jičín po dorážce odražené střely do vedení. Odskočit o gól se nám povedlo ještě v první třetině, když po pěkné přihrávce od Luzi vymetla pavouky v brance soupeřek Paty. Náskok se nám podařilo ve druhé třetině ještě navýšit. Po přihrávce Luzi skórovala Veve a pak ještě po přihrávce Veve po ukázkově rozehrané standardce Gabča. Ta se trefila dalekonosnou střelou i ve třetí třetině a naše vysoké vítězství ještě pojistila Luzi. V posledních minutách jsme ale ještě vinou ztráty koncentrace obdrželi branku a mohlo jich být klidně i víc, ale pokaždé nás skvělými zákroky zachránila Kačka.

Ještě je třeba se zmínit o ne zcela sportovním chování děvčat z Trutnova, která na nás po celý zápas s Jičínem z tribuny pokřikovaly, že jsme mírně řečeno „čuníci“ a aby nás rozhodčí vyloučil, čímž dramatizovaly jinak klidné utkání. Ještě, že už se s nimi tuhle sezónu nepotkáme, nevím nevím, jak by to, ještě kdyby to pískali tyhle dva všeumělové, dopadlo.

Tak zase za čtrnáct dní……ahoj