Děkanka Praha

Zřejmě osud tomu chtěl, že jsme se sešli na Mikuláše v hale na Hamru k odehrání dalších ligových zápasů. Úvodem můžu říct, že v tak nehostinném a nepříjemném prostředí jsem už dlouho nehrála. Jestli nám hala v Pardubicích připadala skoro nezpůsobilá k odehrání ligy, tak tahle už určitě taková byla. Hala je vyloženě malá, rozměry hřiště rozhodně neodpovídají ligovým parametrům a to ani nemluvím o povrchu. Je tak hrubý, že se při něm hokejka při střelách pěkně zadrhává a v těchto hrůzostrašných podmínkách jsme měli odehrát svá dvě utkání.

Někdo by mohl namítnout, že podmínky jsou pro všechny týmy stejné, to je pravda, ale pro technicky hrající týmy disponující rychlou hrou, je to přece jen nevýhoda. A takový tým my rozhodně jsme

K prvnímu zápasu jsme nastoupili proti poslednímu týmu tabulky Ústí nad Labem. Hra podle toho taky vypadala. Hned v šesté minutě se prosadila Paty a šly jsme do vedení. Do první přestávky jsme nasypali do sítě protihráček, které se pouze bránily a prakticky nepřekročily polovinu hřiště, ještě 5 branek. Roztřílela se hlavně Di, která vstřelila hned tři branky, další pak přidaly Veve a Klára. Druhá třetina byla výsledkově asi nejméně povedená, když jsme ji vyhráli jen 2 ku 1. I při brance soupeře pořád platilo, že nepřekročily polovinu, bohužel nahození z velké dálky skončilo v naší síti. Třetí třetinu jsme pak zase vyhráli rozdílem třídy a přidali jsme tři branky. Trefily se Oksi a Di po přihrávkách Paty a pak ještě Peťa, když ji pěkně uvolnila Míša. Konečné skóre bylo tedy 11:1.

Pauzu mezi zápasy jsme šli zapít do restaurace a dali si většinou kafíčko a na nějaké to jídlo taky přišla řada. Vedli jsme zasvěcenou debatu o flórbalu a o jiných zábavných věcech, jako třeba partnerských vztazích a docela jsme se u toho bavili.

K druhému zápasu jsme nastoupili proti Fbš, které ráno porazilo Báze, a tak mělo být nebezpečným, ale ne nepřekonatelným soupeřem. Na hřišti bylo ale všechno jinak. Inkasovali jsme po hrubce v obraně hned v 7 minutě z hole Táty. A tím začalo urputné dobývání soupeřovy branky. To nám stěžovaly nejen ne zcela přesné výroky rozhodčích, ale hlavně hrubá palubovka, která nám znemožňovala pořádně vystřelit. Náš tlak se sice pomalu stupňoval, ale bylo pořád třeba myslet na zadní kolečka, neboť stále hrozilo nebezpečí rychlých protiútolů. Ve třetí třetině už jsme měli jasnou převahu, ale pořád se né a né se gólově prosadit. Dokonce jsme měli možnost trestného střílení, které se ale bohužel nepodařilo naší ruské zbrani Oksi proměnit. Srovnat krok se podařilo až těsně před koncem Gabče, a to krásnou střelou z dálky. Víc už se nám ale nepovedlo, a tak jsme dosáhli poprvé jen na jeden bodík a nebo to bylo po průběhu zápasu dost? Těžko říct, ale měli jsme určitě na víc.

Den jsme ukončili Děkanskou besídkou tzv. Děsídkou a chvíli jsme poseděli v restauraci Bašta, bylo to milé a docela zábavné pozesení. Tak snad zase příště.

Další zápas nás čeká ještě před Vánocemi, a to finále poháru Čfbu, tak nám držte všechny palce i ty u nohou, budeme to určitě potřebovat.