Už svým nadpisem předjímám, jak to vlastně všechno dopadlo, ale tentokrát to prostě jinak nejde. Dne 22.11. jsme se sešli v hale Děkanky k semifinálovému utkání poháru Čfbu. Utkání mělo pikantní náboj už z toho důvodu, že se proti nám měl postavit už druhý extraligový celek z ostravské metropole. Ten první se nám povedlo vyřadit ve čtvrtfinálovém klání koncem října. Přesné datum už nevím, nějak se mi po tom úspěchu pořád motá hlava.

Že by se nám mohlo podařit uspět i tentokrát, tomu snad nevěřil ani ten největší optimista. Jestli tomu věřily holky ani sama nevím, tentokrát o tom v šatně, zřejmě ze samého strachu, ani nemluvily. V šatně byla před zápasem celkem pohoda, ale že bude pohoda po zápase pokračovat…..no nevídané se stalo skutkem.

Ale pěkně po pořádku. Do utkání vstoupily oba celky s útočnou taktikou, ani jeden se nerozhodl betonovat a čekat na brejky. Začalo se tedy pěkně zostra a oba celky se pokoušely o napadání. Na obou stranách se také objevily nějaké ty šance, ale žádná zásadní loženka. Pak rozhodčí nabídli za docela lehký obranný Míši zákrok soupeřkám přesilovku, kterou dokázaly využít a dostaly se tak do vedení. V té chvíli měly možná ostravačky trochu navrch, ale naše bojovnost slavila chvíli před sirénou úspěch, když Di rozehrála po manťáku, Paty se uvolnila a našla před brankou perfektně postavenou Ivču a ta už si věděla s míčkem rady. Stav po první třetině tedy 1:1.

V druhé třetině byla hra více méně i nadále vyrovnaná. Šance se střídaly na obou stranách, ale jako první se povedlo tentokrát udeřit nám, když se z volného úderu trefila Zuzka. Protihráčkám se povedlo ale celkem záhy kontrovat, když se po závaru na polovině hřiště nějak míček dostal až k bráně a po holomajzně před brankou skončil v naší síti. Jenže hned v zápětí jsme dostali možnost hrát přesilovku a tu se nám povedlo využít. Po přihrávce Gabči se svým typickým stylem trefila opět Ivča. Typický styl Ivči jistě netřeba popisovat, byl to prostě akrobatický zákrok ze vzduchu. Jenže vedení jsme zase dlouho neuhájili. Po chybě v rozehrávce se řítila na branku sama hráčka Ostravy a střelou pod víko nedala naší golmance šanci. Skóre ale naštěstí zase dlouho nevydrželo, když se po přihrávce Kláry prosadila zblízka Langoška. Šlo se do kabin před poslední třetinou za stavu 4:3 pro nás. V šatně jsme si řekli pár slov k obraně a napadání, které nebylo tak účinné, jak bychom si představovali a šlo se zpátky na věc. Samozřejmě jsme si několikrát zakřičeli náš pokřik, to jen tak pro povzbuzení.

Bohužel vstup do třetiny se nám nepodařil, když se hned ve třetí minutě podařilo soupeři, který jinak celý zápas tahal za kratší provaz, srovnat krok. Nutno podotknout, že se prosadily krásnou střelou z volného úderu. My jsme ale nesložili zbraně a bojovali jsme dál jako by se nic nestalo. Ani jsem nás nepoznávala a přihlížející diváci na tribuně, kterých přišlo na ženské poměry poměrně hodně, asi taky ne. Teď už si nevzpomínám po jaké situaci, ale bylo nařízeno trestné střílení v náš prospěch, kterého se ujala Veve, jako naše kapitánka. Bohužel jí míček sklouzl z čepele a tak ho neproměnila. Ani následné přesilovce se nám nepodařilo vstřelit rozdílový gól. K tomu došlo až poté, co jsme dostali další možnost hrát přesilovku. Už už se zdálo, že také zůstane nevyužita, ale Luzi poslala krásný pas před bránu, kde číhala Paty a lehkou tečí zavěsila do branky. Po této trefě jsme šli již po čtvrté v zápase do vedení. Hned v zápětí se navíc prudkou střelou z úhlu pod rukou golmanky prosadila Di a to už jsme vedli o dvě branky, což byl už docela slušný náskok. Soupeř pak vrhl všechny síly do útoku, dokonce hrál přes 4 minuty power play, ale gól už se mu vstřelit nepodařilo. A tak se nemožné stalo skutečností, když se podařilo naplnit jedno staré české přísloví „první vyhrání z kapsy vyhání“.

Tu radost si jistě dovedete všichni představit. Já osobně tomu pořád nemůžu uvěřit. Teď nás čeká finále poháru 20.12. v Hradci Králové proti Tigerskám, a to bude teprve ten pravý flórbalový „zážitek“. Holky šly pak ještě slavit do restaurace u Bansetů, kam jsem bohužel nemohla jít, takže nevím, jak oslavička dopadla, ale určitě byla velkolepá. Stejně jako naše vítězství. I kdybychom ve finále nevyhráli, a to se asi nedá očekávat, vítězky jsme už teď.