Netradičně v úterý dne 27.10. jsme se sešli k odehrání čtvrtfinále Poháru Čfbu, ve kterém jsme se měli utkat s extraligovým celkem Bix Ostrava, který se toho času vyskytoval na 3.místě extraligové tabulky, což budilo značný respekt. Před zápasem se ozývaly dokonce hlasy plné obav, abychom nedostali moc velkej klepec. Na druhou stranu našly se mezi námi i takové optimistky, které říkaly, že máme šanci uspět. A jak to na hřišti opravdu vypadalo?

 Do zápasu jsme vstoupili bez bázně a hany, nicméně na našem výkonu byl znát přílišný respekt ze soupeřek, a tak jsme se rychle zbavovali získaných balónů a kupili veliké množství chyb. Ale ani Bix neoplývaly zrovna přesností, a tak byla hra docela vyrovnaná. Dlouho jsme drželi bezbrankový stav a inkasovali jsme až těsně před koncem první třetiny. S jednobrankovým mankem jsme pak vstoupili do první přestávky.

 V té jsme dostaly od trenéra pěkně vyčiněno, proč se jich bojíme, že na ně máme, že nepředvádějí vůbec nic a tak dále a tak dále. I přes nepříznivý stav a mudrování trenérů zůstávala nálada v týmu dobrá. Zřejmě jsme věřili, že můžeme uspět.

 Ve druhé třetině jsme se tlačili před branku soupeřek až se nám podařilo vyrovnat střelou Di, myslím, že to bylo po standardní situaci. A bylo vyrovnáno. Poté jsme začali stupňovat tlak, naneštěstí jsme podruhé inkasovali po druhé dorážce. Z toho je patrné, kde nás nejvíc tlačila bota, byl to důraz před brankou. Naštěstí se nám povedlo rychle odpovědět, kdy Paty rozehrála s Di standardku skoro z rohu a Di se trefila podruhé přesně k tyčce. Do šaten se tak šlo za nerozhodného stavu. Druhá lajna měla ještě několik ložených šancí, třeba Míša minula míček, když se sama ocitla před odkrytou brankou.

 Bojová porada v šatně byla tentokrát jak se patří ostrá. Jak narůstaly prudké projevy hodnocení naší hry, narůstalo i naše odhodání, že zápas můžeme dovést do vítězného konce. Následoval bojový pokřik a šlo se na to.

 Třetí třetinu jsme začínali v oslabení po ruce Di, kterou vyprodukovala ještě v předchozí třetině. To se nám podařilo přestát a vytvořit si několik dalších příležitostí. Hra byla v té době docela vyrovnaná i soupeřky se snažily zápas rozhodnout. Po sekání Kláry jsme se ovšem ocitli opět v oslabení. V tom se nakonec zrodila rozhodující akce celého utkání. Langi získala míček a vystartovala ohrozit branku soupeřek, do protiútoku s ní vyrazila ještě Paty, které se podařilo dorazit Langi střelu do odkryté branky. To bylo radosti. Ale zápas ještě nekončil, čekalo nás cca 10 minut obléhání naší svatyně. Bix se ale kromě jedné jedovaté střely k žádnému souvislejšímu tlaku nedostaly a ani power play nepřinesla kýžený úspěch. A tak po závěrečném hvizdu rozhodčího mohla vypuknout vlna euforie a nefalšované radosti.

 Bylo to takové zadostiučinění, když jsme se totiž na stránách Bix dočetli, že mají štěstí, že jim los přiřknul jediného neextraligového soupeře a že s námi nebudou mít žádné starosti, tak nás to samozřejmě spravedlivě rozhořčilo. Jsme sice jen prvoligový tým, ale nejsme žádná „béčka“, jak se ukázalo.

 I přes skutečnost, že semifinále už bude asi naše konečná, jsme měli radost, jako kdybychom Pohár už vyhráli. Ještě neznáme našeho soupeře, prý to bude někdo z dvojice Vítkovice či Fbš, ale každopádně Vás zveme, přijďte se podívat, Vaši podporu budeme každopádně potřebovat.