22. Březen 2010 by Paty
V sobotu dne 20. března se Děkanka zřejmě nejméně na jeden rok rozloučila s 1.ligou žen a v příštím roce, pokud vše klapne jak má, okusí extraligový chléb. Pro ty z nás, které o extraligu zájem nemají se otevírá šance mastit Pražskou ligu a taková lákavá nabídka se přece nedá odmítnout.
Poslední zápasy jsme si tak chtěli, jak se patří užít a pokud možno i vyhrát. Čekali nás přiměřeně těžcí soupeři, a to Tatran a o něco silnější Báze.
Do prvního utkání jsme vtrhli doslova a do písmene jako divoká voda a po první třetině jsme vedli 3:0, když se trefila Péťa, asi Di a Ivča. Druhá třetina už se nám tolik nepodařila tedy alespoň gólově, protože i přes stálý tlak jsme dokázali zvýšit svůj náskok jen o jediný gól, který vstřelila Paty. Co se nepovedlo v třetině druhé jsme si ale bohatě vynahradili v třetině třetí, kdy jsme do sítě Tatranu nasázeli ještě dalších šest branek, prosadily se opět Di a Paty, 2x Oxi. Ty další zásahy si bohužel nepamatuji a vzhledem k tomu, že nemám k dispozici zápis z utkání, mi to budou muset holky, na jejichž góly si nemůžu vzpomenout odpustit. Poníženě se omlouvám. Konečné skóre bylo tedy 10:0 a plná spokojenost.
Mezi zápasy jsme byly odkázány na poměrně dlouhé čekání, které si některé z nás zpříjemnily prací u pořadatelského stolku a jiné, ta starší část, kecáním v saĺónku. Popovídaly jsme teda pěkně, to se musí uznat.
Do druhého zápasu jsme vstupovali s vědomím, že prvenství nám už nikdo nevezme, ale přesto jsme ho chtěli potvrdit výhrou. Úvodní třetinu, lze opět označit za povedenou, když na góly bohatý účet zápasu otevřela Míša. Vzápětí se přidala pěknou střelou do šibenice Verča a gólový účet první třetiny uzavřela povedenou střelou Oxi. Takže po první třetině vypadal zápas jako hotová věc. To nás zřejmě trochu ukolébalo a spolu s faktorem, že jsme hráli celý den na tři pětky, aby si všechny holky zahrály, jsme do druhé třetiny vstoupili poněkud laxně. Přestali jsme běhat a soupeřek bylo najednou plné hřiště a postupně začaly umazávat náš utěšený náskok. Takže po druhé třetině byl stav v náš neprospěch 3:4. Na lavičce to začalo být v té chvíli trochu nervózní, ale naštěstí jsme se nenechali značným napětím strhnout a ve třetí třetině všechno odčinili. K výbornému výkonu se rozehrála hlavně Ivča, která po práci první lajny, vždycky zatloukla balón do soupeřovy branky, a to se jí povedlo v krátkém rozpětí necelých 4 minut hned 3x. Poslední pověstný hřebíček do rakve pak zasadila krásnou střelou pod víko Oxi. Takže se nakonec mohla slavit výhra 7:4.
A už nás čekala jen zasloužená hospůdka Bašta. Tam jsme se opravdu všechny nabaštily a všichni nabaštili. Vepřová žebírka a tataráky byly nejobjednávanějšími chody a samozřejmě pivečko teklo proudem. Objevil se tam i jeden požadavek na víno, ale ten byl z pochopitelných důvodů (Bašta je totiž pivovar) zamítnut. Velikou radost nám udělal i pan Veve, který nezůstal se svou gratulací pozadu a upekl, tentokrát ne perník, toho se ujala Vevča (byl dobrej, ale oproti tatínkovi má ještě nepatrné rezervy), ale opravdový nefalšovaný po domácku vyrobený dort. Byl výborný a tímto bychom chtěli panu Veve poděkovat nejen za poslední sladkou tečku, ale za všechny sladké tečky a podporu ve všech utkáních. Stejně je nám všem jasné, že to hrajeme už jen kvůli těm perníčkům a buchtičkám a florbal jako takový, už je pouze zástupným alibi.
Tak bych nám všem, chtěla popřát do dalšího (extra)ligového ročníku hodně úspěchů a hlavně zdraví, ať už budeme hrát cokoliv. Zranění bylo pro letošek myslím dost.
PS: poznámka autora: Já mám např. z posledního utkání s Bázema asi zlomenej ukazováček na levé ruce. A pak prosím, že prý já sekám. Tomu se fakt musím smát 
))